Jak se domluvit se ženami?

Řeknu vám, že je to nejednou pěkný oříšek, nalézt společnou řeč se ženou. A aby jí člověk plně rozuměl, to aby se stal také ženou. Což ale pochopitelně nejde, když je člověk chlap.

A když je člověk mužský, má nejednou problém se s opačným pohlavím domluvit. Protože i když mají tito dva pohlavně odlišní jedinci stejnou národnost a stejné občanství, společnou mluvu nejednou nenacházejí. Ba je to, jak komunikují, daleko rozdílnější a vzájemně nepochopitelnější, než čeština se slovenštinou v Československu.

Což o to – pro muže není zase až tak obtížné zvládnout to, co má ženě říkat, případně jak má reagovat, aby tato byla spokojena. Když si to s touto nechce rozházet, ví třeba, že by neměl

1) používat vulgarismy

2) vtipkovat na adresu právě žen

3) zahanbovat jednu ženu před druhou

4) chovat se arogantně nebo namyšleně, nadřazeně

5) vyjadřovat svou mužskou nadřazenost nad něžnějším pohlavím

6) dávat najevo, že už ví o ženách všechno a že jej tyto už nemají čím překvapit

7) hrát si na někoho, kým není, protože stejně bude prokouknut

8) být kýmkoliv jiným než gentlemanem.

A naopak by takový muž měl vědět, že ženě trvá poněkud déle, než se proklábosí až k jádru pudla, a měl by tak oplývat (možná i přímo svatou) trpělivostí.

To jsou prý základní pravidla, . Pokud si to s nimi člověk – míněn muž – nechce rozházet.

V praxi to tak pro většinu mužů znamená jediné. Mlčet jako hrob. Protože vy snad znáte mužského, jenž by to všechno zmíněné dokázal dodržovat po dlouhé minuty nebo možná dokonce i hodiny rozhovoru?

Většinou takový pojme úmysl vstoupit do tohoto ženina monologu a tím všechno pokazí, nebo přestane naslouchat, čím si to pokazí neméně. Nebo prostě usne.

Ale nezoufejme, pánové! Jakkoliv je to jen těžko představitelné, lze se mužsko–ženské komunikaci naučit. Jistě, není to otázka hodin nebo dní, ale dá se to naučit.

Když je člověk, míněn chlap, dostatečně dlouho v chomoutu. Protože takový už zná ženskou frazeologii. A ví, že se v mužsko–ženské komunikaci dá vystačit jedině tehdy, když člověk ovládá ty nejdůležitější fráze.

„Ano, miláčku, máš pravdu:“ „To víš, drahoušku, že ti to sluší.“ „Jen si to klidně kup.“ „To víš, že tě miluji.“

Když se je muž naučí, má o komunikaci se ženou vystaráno. A snad ani nemusí poslouchat, o čem jeho drahá polovička právě hovoří.