Není chléb jako chléb

Ještě si vzpomínám na své dětství „za totáče“. Tím, co onu dobu provázelo, bylo třeba i to, že nejednou nebyl v samoobsluze k sehnání chleba. Prostě ho někdy nedodali tolik, kolik měli, a v nekonkurenčním prostředí nebylo čím takový výpadek nahradit, někdy ho v obchodě objednali málo, třeba před víkendem nebo v sezóně, kdy nás „vyžírali“ turisté.

A i když chleba v té době byl, nebylo nám nejednou do zpěvu. Protože byl často gumový nebo dokonce tvrdý. A co pan vedoucí na to? Třeba že má čerstvý ve skladu, ale vyndá ho teprve tehdy, až bude ten starší prodaný. Aby se nemusel vyhazovat.

A lidé byli sice naštvaní, ale byli rádi, že aspoň nějaký chleba měli.

Můžeme tak být rádi, že dnes už v podobně neveselých časech nežijeme. Že dnes chleba seženeme málem v kteroukoliv denní dobu, a pokud už by ho snad v jednom obchodě zrovna neměli, můžeme zajít ke konkurenci.

Ovšem ač je lépe, rozhodně bych nejednou nejásal při pohledu na . Protože určitě i leckdo z vás ví své.

Ti, co pamatují „staré dobré časy“, se nemohou nerozčilovat nad „polystyrenovými“ rohlíky, toastový chléb rozhodně nepřipomíná to, na co si lidé mazali cokoliv za první republiky.

Je to vcelku logické. Zemědělci si chtějí vydělat, pekaři si chtějí vydělat, obchodníci a přepravci si také chtějí přijít na své, energie potřebná pro výrobu je dražší a dražší, stejně jako nejedna ingredience. A když pak nechce zákazník moc utrácet, musí se to zkrátka někde nějak ošidit.

A tak nejednou na dobrý chléb nenarazíme. Nejednou není ten dnešní ani na úrovni toho socialistického. A pokud už je kvalitní, pak se musíme smířit s jeho nejednou i o dost vyšší cenou.

Nechci vás nijak dráždit, zejména ty z vás, kdo musí tuto potravinu nakupovat ve velkých obchodech, ale přesto vám popíši, jak by měl skutečný čerstvý chléb vypadat.

– Měl by vonět.

– Měl by mít silnější křupavou kůrku.

– A po zabalení do lněného ubrousku by měl takový vydržet několik dní.

Že jste něco takového už dlouho neviděli? Nejste sami.

Protože jak už zaznělo, o cenu jde často až v první řadě. A aby byla tato co nejnižší, musí se najít nějaký způsob, jak to ošidit. Někde třeba dobarvují pečivo karamelem, sladem nebo praženým ovsem, aby toto vypadalo tmavší a tudíž dražší, než jaké to ve skutečnosti je, někde se používá levnější mouka, někde ani nechci domýšlet co.

A pak máme to, co máme. A není naděje, že by mohlo být líp. Dokud jde především o cenu.