Nudit se nikdo nemusí

Říká se, že kdo se nudí, má chudý vnitřní život a málo fantazie. Mohli bychom však také říci, že je to jakýsi zvyk z dětství. Tak jako jsme si neuměli sami hrát nebo nás to nebavilo, měli jsme málo koníčků, i když dostatek hraček, tak i v dospělosti se můžeme nudit. To už sice hračky nepotřebujeme, ale můžeme cítit jakousi vnitřní prázdnotu, kterou neumíme zaplnit vhodnou zábavou nebo koníčky, které si často právě z dětství přinášíme.

Kdo se nikdy nenudí a pro koho je život zábava?
·         ten, kdo je aktivní
·         kdo má dostatek koníčků
·         ten, kdo má dobré přátele
·         kdo vidí všechny krásy přírody
·         kdo se zajímá o druhé
 
Z toho bychom si logicky mohli odvodili, že ten, kdo se často nudí a neumí se zabavit, především nemá žádné koníčky a zájmy, je pasivní, má málo nebo žádné přátele, nechodí do přírody a necestuje ani se nezajímá o druhé.

Ne vždy to je tak jednoduché.
Někdo je prostě introvent, je spíše pomalý a kamarády si těžko hledá právě pro svoji uzavřenost. Jsou také lidé, kteří z různých důvodů zůstali sami po přestěhování nebo ztrátě rodiny či přátel. Přesto si tito lidé dokáží najít zábavu a nenudit se, i když se třeba momentálně cítí osamělí. Ale právě proto, že si dokáží vážit života, jim stále připadá pestrý a nudu v něm prostě neznají. Pořídí si třeba pejska nebo jiné domácí zvířátko nebo se přihlásí do nějaké organizace, která potřebuje jejich zkušenosti a výpomoc. A i když bude takový člověk většinou sedět doma, poslouchat rádio a třeba plést svetry, nudu prostě nepocítí. Naopak i člověk bez čilého společenského života se dokáže zabavit.

Jsou lidé, kteří se dokáží zabavit třeba i v nemocnici. Ne že by Vám někdo přál, abyste tam skončili, ale pokud jste tam již byli nuceni strávit nějaký čas, i tam jste jistě poznali lidi, kteří i pobyt zde dokáží využít ve svůj prospěch, vzdělávat se, číst si -tak jak jim to zdravotní stav dovolí. Je to prostě v každém z nás.